Jak už na děti nikdy nekřičet a nevyhrožovat jim: tři převratné rady
Chcete mít děti vychované a přitom spokojené? Pak se nesnažte změnit jen chování jejich, ale především i to své. Takhle zní vzkaz, který pro matky a otce má Laura Markhamová, autorka nového pohledu na výchovu dětí.
Bojíte se, že když nebudete na děti dostatečně přísní, ztratíte autoritu a šanci je vůbec nějak vychovat? Nebo na ně křičíte, protože často snadno ztratíte nervy? Nebo prostě považujete určitou míru vyhrožování za dobrou výchovnou metodu, kterou je možné držet ty malé záškodníky v šachu?
Takhle už se dětí neptejte! Jak se s nimi bavit, aby nám něco řekly?
Jako malé nezavřely děti pusu, ale čím jsou starší, tím méně se nám svěřují. Problém je, že se špatně ptáme. Některé otázky bychom měli spolknout dříve,…celý článek
Všechno špatně! Alespoň podle americké psycholožky Laury Markhamové, která tvrdí, že vztah rodičů a dětí může být láskyplný, aniž by to znamenalo, že děti budou vyrůstat bez hranic a jasně daných pravidel. Svůj pohled shrnula v knize AHA! Rodičovství. Sama razí tři hlavní zásady a pozor – týkají se chování rodičů, nikoliv dětí:
- umění seberegulace
- napojování se na dítě a vytváření hlubokého vztahu s ním
- koučink, neboli kontrola.
Co si pod tím představit? "Pečujete o emocionální vztah mezi vámi a dítětem, docílíte opravdové a trvalé změny. Máte-li toto zásadní pouto se svým dítětem, nepotřebujete vyhrožovat, vyčítat, prosit, uplácet ani trestat," vysvětluje psycholožka.
Umění seberegulace aneb zkusme ovládnout vlastní emoce
Myslíte si, že budete spokojenější, když se bude vaše dítě chovat vzorně? Omyl, podle Markhamové se budete cítit spokojení teprve tehdy, až dokážete zvládat vlastní emoce a chování. Jinými slovy: když třeba nevybuchneme kvůli každé pitomosti, nebo když se dokonce ani nenaštveme. "Rodičovství a výchova nespočívají v tom, co dělá dítě, ale v tom, jak na to reagujeme," míní autorka, podle níž musí rodič především sám dospět.
Převratné poznání podle ní spočívá v tom, když si rodič uvědomí, že vyrovnanost dospělého má na dítě a jeho chování mnohem větší vliv než křik a vztek. Neznamená to, že už nikdy nesmíme dát dětem najevo své emoce, ale neměli bychom čekat, že zrovna jimi se dá nějak pozitivně ovlivnit jejich chování.
Hovory s dětmi o sexu: Jaká pojmenování použít a neztrapnit se?
Je tříleté dítě malé na to, abyste s ním mluvili o tom, jak lidé přicházejí na svět? Vůbec ne. Ale není potřeba zacházet do anatomických podrobností.…celý článek
Napojování se na dítě a vytváření hlubokého vztahu s ním
Tohle zní logicky: děti prospívají v prostředí, kde cítí hlubší spojení a pochopení. Rodič, který tvrdí, že "mé dítě mě neposlouchá", s ním dost dobře nemá pevný vztah. Ačkoli nemusí tomu tak nutně být u dětí, které jsou například skutečně hyperaktivní.
Podle Laury Markhamové více zlobí děti, které se se svými rodiči necítí v bezpečí, mohou mít pocit, že s nimi nemají dost pevné vazby. Zní to možná poněkud "sluníčkově", ale v praxi to znamená zhruba tohle: když budeme mít své děti rádi a nebudeme v nich vidět konkurenty nebo někoho, kdo nám jen komplikuje život, bude výchova snazší a radostnější.
Koučink, nikoli kontrola
Co že má slovo "koučink" – spojované třeba s osobním rozvojem – společného s výchovou potomků? "Jestliže chcete vychovat úžasné děti, použijte místo kontroly a požadavku bezpodmínečné poslušnosti formu koučování, a to ve smyslu hledání společné cesty," doporučuje psycholožka Markhamová. Podle ní to vede k tomu, že děti se pod vedením rodičů učí zvládat své emoce a chování.
A co se na vztek osvědčilo naší kolegyni Markétě? Podívejte se!