Nejlepší rodičovská rada, kterou jsem kdy dostala! Hodně nečekaná!

Nejlepší rodičovská rada, kterou jsem kdy dostala! Hodně nečekaná!
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
13. srpna  2019 
 06:00

Zásobuje vás okolí dobře míněnými (a většinou nevyžádanými) poznámkami, připomínkami a doporučeními, jak byste měla, nebo naopak neměla vychovávat své děti? Většinu jich nejspíš vypustíte okamžitě druhým uchem, nad některými se možná krátce zamyslíte. Tahle maminka má jasno: dceru zbožňuje, ale svých radostí se nevzdá! Proč?

Stála jsem před otevřenou šatní skříní a prohlížela zásobu oblíbených šatů, elegantních kostýmků a vypasovaných sukní, které tam visely lákavě seřazené v úhledné řadě. Každý kus byl pro mě symbolem určité nálady, příležitosti, šťastných vzpomínek na některé období nebo událost. Byl tady pruhovaný overal, který mi připomněl romantickou večeři s manželem na páté výročí svatby, letité černé džíny, věrné společnice z koncertu legendárních Depeche Mode v Londýně před asi milionem let, lehkou maxisukni, vyšisovanou od žáru horkého slunce a slané vody, která mě ve vzpomínkách přenesla na předloňskou dovolenou ve Španělsku i sexy tuniku s flíčkem od francouzského červeného vína (ach, to byl ten podzimní víkend v Paříži), který se mi nepovedlo vyprat. Byl tu i květovaný top, právě ten, který jsem měla na sobě v den, kdy jsem oznámila nastávajícímu tatínkovi, že čekáme miminko…pořád cítím sílu a energii toho okamžiku, až mě mrazí v zádech.

Pomoc, jsem máma!

A najednou jsem intenzivně pocítila, jak málo zbylo z mého minulého života. Připadal mi tolik vzdálený! Právě před osmi týdny jsem porodila svou první dceru a místo přemýšlení nad tím, co si obléknu (a také namísto spánku nebo pravidelného jídla) jsem byla nucena fungovat jako dobře promazaný stroj, který je nepřetržitě k dispozici pro plnění všech potřeb někoho jiného. V jednu jedinou krátkou chvíli, ráno před otevřeným šatníkem, mi to celé došlo a hluboce mě zasáhla myšlenka – už nejsem stejný člověk, jako dříve. Ta osoba je nenávratně pryč. A zaplavily mě obrovské obavy. Kde je ta sebevědomá, ctižádostivá, sebejistá a neohrožená žena, která hravě překonává překážky? Nějak jsem ji v sobě nemohla najít. A chyběla mi. Zbyl z ní jen unavený a vyčerpaný duch, který se pohyboval mezi čtyřmi stěnami a dělal, co se po něm vyžadovalo.

...
...
Autor: istock

Chci zpátky minulost!

Ano, jakkoli to může znít krutě, stýskalo se mi po životě, který jsem si během let vybudovala, po mé práci a všech dalších aktivitách, kterým jsem se dosud věnovala. Připadalo mi najednou, že jsem se propadla do temnoty a nikdo mě předem nevaroval, jak mateřství zacloumá s celým mým světem, jediným, který jsem dosud znala a milovala. V tu chvíli jsem slyšela, že dcerka pláče z vedlejšího pokoje a manžel ji konejší, a hlavou mi jako blesk proběhlo, zda se ještě někdy můj život vrátí. Miluji svou holčičku nade vše, udělám pro ni cokoli, když ji pozoruji, jak sladce spinká, obvykle se rozpláču něhou a vděčností, denně jsem fascinovaná jejím úsměvem, hebkostí kůže, dojatá cumláním palečku a zamilovaná do její vůně…Jenže pak mě napadne: je tady, naše láska i obrovská zodpovědnost, a bude s námi už napořád. A kdo jsem vlastně já, ta zbrusu nová žena?

Župan a litry kafe

Po návratu z porodnice proběhlo všechno hladce, byla jsem absolutně šťastná, ohromoval mě každý její nádech, každé roztomilé gesto mě dovedlo k slzám. Představovala jsem si, jak bude všechno překrásné a zalité sluncem, nemohla se dočkat procházek s načančaným kočárkem. Ano, hodně jsem si romantizovala ty náročnější okamžiky, které samozřejmě s novorozencem nastávají. Malá v noci špatně spala, takže jsem se železnou pravidelností pochodovala po domě s uzlíkem v náručí i několik hodin, v pět ráno se přesunula do kuchyně a uvařila plnou konvici silné kávy, abych vůbec přežila den, přehodila přes pyžamo župan (poblinkaný a se zaschlými skvrnami od mléka) a nesvlékla ho obvykle do odpoledne. Ano, byla jsem k smrti vyčerpaná, ale prožívala největší milostný příběh svého života. Ale jakmile mě po pár týdnech adrenalin opustil a spánková deprivace už byla neúnosná, začaly mě stále častěji pronásledovat myšlenky na to, že život ostatních jde dál. V zajetých kolejích a rychlém tempu, je plný pracovních schůzek, emailů, veledůležitých porad, pohodlných kanceláří, večeří v elegantních restauracích, lekcí jógy, večerů v kině a víkendových plánů, a cítila jsem se, jako bych najednou existovala v nějakém alternativním vesmíru. Můj svět se zredukoval na župan a tři nebo čtyři setrvale se opakující činnosti.

Už žádný porod a kojení!

Budu se ještě někdy cítit hezká a sexy? Budu vůbec někdy moci vyndat ze skříně své původní oblečení? Kdy se vyspím aspoň tři hodiny v kuse? Budu schopná bavit se s kolegy, kamarádkami a sousedkami o něčem jiném, než je průběh porodu, kojení, inkontinence a zavinování dělohy? Podobné úvahy se mi vnucovaly do hlavy zejména uprostřed noci, když jsem v polospánku svou několikatýdenní dceru krmila a přebalovala. Když se dny a týdny změnily na měsíce, rozhodli jsme se s manželem najmout chůvu na dva dny v týdnu, abych se mohla vrátit do práce a aspoň částečně skočit zpět do bývalého života. Prvních pár dní bylo krušných, pronásledovaly mě výčitky svědomí a cítila jsem se hodně nepříjemně. Seděla jsem u stolu a bezmyšlenkově zírala na monitor počítače, občas zavzlykala. Ano, cítila jsem se provinile a srdce mě bolelo, že nejsem s naší sladkou holčičkou každičký okamžik.

Starej se o sebe, nejsi sobec!

Často jsem si v té době telefonovala s jednou z mých nejlepších přítelkyň, moudrou a zkušenou matkou třech ratolestí, která s trpělivostí pokaždé vyslechla mé trápení. Svěřila jsem se jí, jak moc vnitřně bojuji se svou novou mateřskou rolí a nedokážu najít řešení, jak ji správně skloubit s ostatními rolemi, které v životě zastávám. To, co mi odpověděla, mi v první chvíli vyrazilo dech. Vlídně, ale pevně a odhodlaně řekla: „Prozradím ti jednu zásadní věc. Pokud budeš žít jen a pouze pro své dítě, ztratíš brzy sama sebe. A to by byla škoda, protože svět potřebuje víc takových lidí, jako jsi právě ty. Tvoje dcera potřebuje, abys zůstala tou silnou a sebejistou ženou kterou jsi vždy bývala, protože jenom tak jí budeš moci jednoho dne ukázat, jak se stát pevnou, zdravě sebevědomou a nezávislou.“ Její tvrdá slova na mě dopadla jako těžká lavina. Zní to chladně? Určitě, ale je to nezpochybnitelná skutečnost. Byla to jasná a jednoduchá pravda, která dokázala dokonale roztříštit veškeré moje obavy a nejistotu v tomto velice zranitelném období. Dala jsem si slib (sobě i své holčičce), že jí tento „dar“ dopřeji.

Máma není oběť ani otrok!

Samozřejmě si uvědomuji, že nesu velkou zodpovědnost za ten křehký život. Neznamená to ale, že ten můj skončil. Nejsem mrtvá, jen jsem se prostě znovu narodila. Jako máma. A mateřství neznamená, že odložím veškerá svá přání a potřeby a nebudu se nadále starat o svou individualitu, opečovávat to, co ke mně patří a na co jsem pyšná. Nedovolím, aby se moje sny „zaprášily“, nevzdám se všeho, co mě těší a naplňuje. V těhotenství jsem byla přesvědčena, že dítě nemusí být nezbytně jedinou motivací a smyslem života. Ve skutečnosti je ale pravdou pravý opak. Než jsem se stala mámou, věděla jsem, že při intenzivní náročné práci je vždy na obzoru přestávka, že si odpočinu. To ale pro mateřství neplatí. Každý den je naplněný do poslední vteřiny, bez oddechu. Jste jako zajatá v otroctví. Dokonce i když si najdete chůvu nebo vám pomůže a pohlídá někdo z rodiny, abyste se mohla „nadechnout“, stejně se myšlenky na bezpečí a pohodu vašeho dítěte neustále vtírají do vašeho mozku s obrovskou intenzitou. Od odpovědnosti, kterou za zdraví a blaho vašeho drobečka máte, si zkrátka neodpočinete. Rozhodla jsem se, že si nedám vzít ty zázračné okamžiky se svou dcerou a naplním náš společný čas na maximum, zároveň se ale pokusím dát sama sobě více svobody.

Jdu dceři příkladem!

Chci se starat rovněž o jiné aspekty mého těla a osobnosti, které nemají nic společného s rolí matky. A vůbec to neznamená, že nemiluji svou dceru. Pořád mám ale ještě potřebu vypadat dobře, být upravená, dokázat „dospěle“ konverzovat a zažívat úspěch v práci. Chci jí jít příkladem a naučit, aby se milovala natolik, že to jednou udělá stejně. Ukázat, jak se neztratí sama sobě a že není třeba cítit se jako „oběť“. I když odpovídáte za další, a prozatím bezbranný, život, máte právo rozvíjet a obohacovat i ten svůj. Je v pořádku, když se rozhodnete odjet na hudební festival, nechat si udělat tetování, naplánujete s partnerem romantický víkend, strávíte půl dne na nákupech nebo si vyrazíte s kamarádkami a zacvičit.

 

 

 

 

Sdílej na facebooku
Autor: Simona Procházková

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku