Upřímný dopis mámám: Nestíháte, pijete litry kafe a sníte o volnu? Je to normální!
Nepřetržitě řešíme, jak stíhat zaměstnání a nezanedbávat přitom rodinu, kde brát čas na aktivity s dětmi, kdy nakoupit, vyžehlit a uklidit, co uvařit, jak vyšetřit vzácné chvilky pro sebe a své zájmy, logisticky zorganizovat prázdniny a tak dále a tak dále. Cestou z práce vlítneme do nejbližšího obchodu, ověšené taškami sprintujeme domů, kde obvykle začíná druhá směna a kolotoč úkolů. Na Googlu hledáme tipy na bleskurychlé večeře, na mateřských diskusích a blozích zase rady, jak zhubnout, vnutit batoleti zeleninu nebo přestavět dětský pokojíček, v poklusu mezi sporákem a kontrolou domácích úkolů řešíme zítřejší poradu a plánujeme schůzky, případně návštěvy lékařů, večer se přemáháme a přesvědčujeme tělo, že by bylo fajn si alespoň pár minut zacvičit, nachystat svačiny nebo aspoň vyndat prádlo z pračky…
A mezitím se hlavou honí myšlenky na to, jak je možné, že všechny ostatní maminky ten každodenní maraton zvládají tak (alespoň na pohled) lehce a s nadhledem (nedej bože ještě třeba najdou čas na pravidelné lekce zumby a manikúru), zatímco my válčíme s každou minutou a závratnou únavou. Stop! Přestaňte si myslet, že když jste máma, musíte zvládat a dělat úplně všechno, a pokud to nedokážete, selháváte. V žádném případě! Přesvědčí vás o tom Jennifer, bloggerka a maminka malého syna, v upřímném a vtipném dopise, určeném vám všem! Zvedne vám náladu.
Milá maminko!
„Mami, můžeš to udělat? Pomůžeš mi s tím? To přece stihneš! Kde mám ty sešity? A proč ještě není oběd? Ty jsi nekoupila jogurty? Jak to, že jsi nebyla na našem zápase, když mámy ostatních přišly?“ Zní vám to povědomě? Zdá se vám, že od vás pořád někdo něco chce a všichni očekávají, že jste superžena, která stihne, zařídí a dokáže všechno na světě?
Upřímně, všechny to známe. A já vám zaručuji, že nikdo, ani sebedokonalejší máma, neumí a nemá kapacitu dělat všechno. A nejlépe současně. Navzdory tomu, že to tak někdy navenek může vypadat.
Buďte k sobě aspoň na vteřinu upřímná a tuto realitu si přiznejte. Jistě, všechny jsme skvělé, silné, schopné a, nebojím se říct, víceúčelové ženy. Jenže já jí nechci být. Už se o to nesnažím.
Chci si dojíst svou večeři v klidu a teplou, potřebuji občas zvolnit a být sama, netoužím se srovnávat s jinými ženami a užírat výčitkami, že jsem v něčem horší, když nedělám to, co ostatní. Takže když to shrnu:
*Je naprosto v pořádku, když doma nemáte neustále naklizeno, jako byste čekali vzácnou návštěvu. Provozní binec je známkou, že domácnost žije. Nejste přeci v žádné televizní show s názvem „nablýskané hnízdečko“.
*Ano, je úplně OK, když si vezmete pár dní v měsíci volno z práce, abyste si užila společné odpoledne s dětmi, vzala je do kina, zašla si zacvičit nebo s kamarádkou na nákupy.
*Není nic divného na tom, že pořád bojujete s poporodními kily, i když vaše ratolest už nastupuje do mateřské školky. Žádné pocity viny, jak to máte asi dělat, když na návštěvu posilovny máte čas tak patnáct minut jednou za měsíc a o pravidelné stravě se při té dennodenní honičce dá leda snít?
*Nikdo nemá nejmenší právo vám ani jediným slovem vyčítat nebo se dívat pohoršeně kvůli těm litrům silné kávy, které denně spotřebujete, nebo večerní sklence bílého vína.
*Hromady prádla na žehlení v ložnici? Hračky rozházené po celém bytě? Plný dřez nádobí? Vrstva prachu na knihovně? V pořádku! Protože i když strávíte půl dne skládáním, tříděním, umýváním, otíráním a srovnáváním, po pár hodinách zjistíte, že veškeré úsilí už je zase zmařené. Drobky, trička, kostičky z lega a plyšová zvířata jsou zkrátka všude.
*Jste úplně normální, pokud čtete už sedmou knížku o klidném spánku dětí nebo zdravé výživě pro batolata. A opravdu nejste divná, pokud veškeré rady, které jste z nich načerpala, zkoušíte okamžitě doma.
*Může se stát, že vás překvapí nálady jako na houpačce. Nenechte se vyvést z míry, když se v jednu chvíli budete cítit jako nepřemožitelná a hrdá superžena a po pár minutách vás přepadne utkvělý pocit, že jste vlastně k ničemu a naprosto nemožná.
*Marně se snažíte vyšetřit trochu času na vyřízení emailů, návštěvu zubaře, vyvolání fotografií, kadeřnici, posezení s kamarádkou nebo horkou vanu? Připomínám, že v tom nejste sama a neznamená to, že něco děláte špatně. Bude lépe. Časem.
*Mateřství není o tom, kdo jste a nejste, nejde o soutěž, kdo tuto disciplínu zvládne lépe. Role maminky se skládá z milionu nepatrných drobností a pomíjivých okamžiků a vaší jedinou ambicí je, aby vás děti milovaly právě takovou, jaká jste.
*Je poměrně časté, když po narození dětí trochu zaskřípe partnerský vztah. Neklesejte na mysli, nejste v tom sama.
*Pokud jste ještě nepřišla na to, jak skloubit mateřství s vlastní kariérou, jste ve všech ohledech normální.
*Pokud jsou nejpoužívanější slova ve vaší domácnosti „papat,“ „kakat“ a „pozor“, případně „nech toho“ a „už budeme jíst?“, zvykněte si a nesnažte se s tím bojovat.
*Pochybujete o každém svém rozhodnutí a nevíte si rady, jak vlastně vychovávat, krmit, uspávat, uklidňovat? Jste v pořádku.
*Nemůžete se už večer dočkat, až ratolesti usnou, netrpělivě očima doslova hypnotizujete ručičky na hodinách a v duchu odpočítáváte, kolik ještě zbývá do „večerky“? Nestyďte se za to, je to normální.
*I přes veškeré potíže, nepříjemnosti a nepohodlí své děťátko v jednom kuse hladíte, chováte, líbáte, mazlíte a objímáte, s něhou koupete a masírujete a – bezpodmínečně milujete. Svět je tedy v pořádku a vy děláte tu nejúžasnější a nejpřínosnější práci, která existuje!
