Náladovost, úzkost i deprese! Jak pomoct dospívajícím v době pandemie?
Víte, kdo údajně – podle dosavadních průzkumů – zvládá veškerá omezení a přísná bezpečnostní opatření zavedená kvůli rychlému šíření koronavirové infekce ze všech nejhůře? Jsou to právě dospívající. Proč? A poznáte, kdy už se psychické potíže začnou vymykat kontrole?
Nevídají spolužáky a kamarády, učí se sami doma, chystají se k maturitě nebo jiným důležitým zkouškám a nemá jim kdo pomoct, když něčemu nerozumí, nudí se a chybí jim každodenní režim, zajetá rutina (a ano, je to k nevíře, ale také školní povinnosti, kolektiv i učitelé), nemůžou na fotbalové ani tenisové tréninky, s partou na vyjížďku na kole nebo na koncert, ještě dlouho se nejspíš nebudou konat žádné slavnosti, festivaly a další společenské události, na které se dlouhé měsíce těšili… Pocity marnosti, zklamání a nejistoty, co bude dál, se pak samozřejmě podepisují na psychickém stavu teenagerů. Výkyvy nálad a emocionální labilita tak nejsou ničím výjimečným. Vztek, naštvání, prudké reakce, vyvolávání konfliktů, to všechno může být důsledkem dlouhodobější frustrace.
Bez přátel se špatně žije!
„Velkou sociální izolaci nenese dobře asi nikdo z nás. Puberta je hodně choulostivé a citlivé období samo o sobě, tím spíše, když se objeví podobně náročná a vypjatá situace, jako je právě nyní. Spousta rodičů má navíc právě v těchto týdnech možnost sledovat své potomky poněkud pečlivěji, než tomu bývá ve všedním životě, kdy s nimi tráví podstatně méně času. A může být těžké rozeznat, kdy jde ještě o běžné výstřelky a typickou pubertální náladovost a kdy už přesahují vznětlivost a podrážděnost, nebo naopak smutek a apatie (která může přerůst až do deprese) únosnou mez,“ říká klinická a dětská psycholožka Dr. Aleta G. Angelosante, Ph.D. Bezesporu prožíváme společenskou krizi, kterou nikdo neočekával. Na stávající podmínky a přísná omezení jsme nebyli připraveni. Berte proto ohled na své „výbušné“ dospívající ratolesti a snažte se projevovat pochopení. Leccos se jim asi dá v této době odpustit, lze přimhouřit oko, být tolerantnější a nad malichernostmi mávnout rukou. V první řadě s nimi ale mluvte, diskutujte a věnujte jim pozornost. I když to třeba na první pohled vypadá, že o ni zase tak moc nestojí. Opak je pravdou.
Pozor na vznětlivost i apatii
Dospívající děti (závislé na partě kamarádů a jejich uznání, což k pubertě zkrátka patří) pociťují v domácí izolaci obrovský pocit prázdnoty, cítí se osamělé, opuštěné nejbližšími přáteli, je jim smutno, touží po jediném – aby se věci co nejrychleji vrátily k normálu a do zaběhnutých kolejí. „Alespoň částečně v tomto ohledu pomáhají technologie, sociální sítě a nejrůznější aplikace pro videohovory a podobně. Teenageři tam mohou alespoň na dálku navzájem komunikovat a spojit se s kamarády a spolužáky. Jenže osobní kontakt nenahradí ani sebedokonalejší on-line komunikační platforma. Vtípky, pošťuchování se ve třídě nebo na chodbě školy, společný smích… To je to, co všichni postrádají, a jsou smutní, že o to přicházejí,“ vysvětluje Dr. Angelosante. Pokud se ale smutná nálada, apatické chování, únava a nezájem o dění kolem objevují po většinu dne a déle než dva týdny, měli by rodiče zpozornět, v tomto případě už může jít o depresi. Ta dokáže člověka naprosto vyřadit z běžného života. Pokud sledujete, že dítě nedokáže normálně fungovat, nic ho nebaví, neučí se, hodně spí nebo se mu střídají stavy nadšené hyperaktivity a totálního propadu do letargie, začněte to řešit. Kdy je tedy na místě uvažovat o konzultaci nebo přímo návštěvě lékaře? V těchto případech:
*Závažné psychické potíže a depresivní stavy se projevují navenek většinou také fyzickými zdravotními problémy, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční obtíže, nechutenství, průjmy a nevolnosti, malátnost a podobně.
*Straní se dítě ostatních? Tráví většinu času o samotě, zalezlé ve svém pokoji, nekomunikuje s vámi ani s přáteli? Nejeví zájem o studium ani o věci, které ho dříve těšily a bavily? I to může být známkou počínající deprese.
*Všimli jste si, že je potomek najednou nadměrně sebekritický? Nevěří si, podceňuje se a shazuje sám sebe, mluví o sobě a svých schopnostech negativně? Prohlášení typu „nejde mi to, prostě jsem hloupý“, „vypadám hrozně a mám nemožné vlasy“ nebo „nikdy nic neudělám dobře“ neberte na lehkou váhu.
Nečekat, mluvit, obejmout
„I když se podobné výkyvy v chování a emocích objeví v době dospívání čas od času zřejmě u každého teenagera (jednoduše to patří k věku), zbystřete, pokud ke změnám došlo zčistajasna a v krátkém čase a podezřelé symptomy se často opakují,“ zdůrazňuje Dr. Angelosante. Jak se s potomkem o jeho pocitech a náladách bavit, když ho k diskusi nemůžete přimět? Žádný puberťák neoplývá přílišnou ochotou rozebírat a sdílet osobní pocity a citlivá soukromá témata se svými rodiči. „Nevymýšlejte žádné složité strategie, jen je potřeba zvolit správný čas a příležitost k podobnému rozhovoru. Rozhodně tedy nezačínejte nic řešit bezprostředně po hádce nebo ostřejší výměně názorů ani tehdy, když se dítě zrovna věnuje něčemu, co ho baví, a je do své práce naplno ponořené. Vyvarujte se poučování, kritiky a unáhlených soudů. Držte se faktů, popište, co vás na jeho chování zneklidňuje, a zeptejte se, zda si toho potomek sám všiml. Dejte najevo, že víte, jak je to pro něj v poslední době těžké, že vám na něm záleží a jste připraveni ho podpořit, jak to jen nejlépe dokážete,“ doporučuje Dr. Angelosante.
