Biblické příběhy pro děti, jaké tu ještě nebyly
Když řeknete dětem, že si s nimi budete číst příběhy z Bible, asi se na vás nevrhnou nadšením. Hodně tady totiž záleží na tom, jak jim to podáte a jakou knihu jim nabídnete. My rozhodně doporučujeme novinku od Martina Vopěnky nazvanou Biblické příběhy pro nevěřící děti. Čím nás zaujala a co o ní říká sám autor?
Tahle kniha sice přináší příběhy z Bible, ale rovnou k nim přidává současný pohled, případně je dokáže podat v souvislostech. Nejde pouze o zjednodušenou literární podobu biblických příběhů, jak ji známe třeba od Ivana Olbrachta. Autor přistupuje k odkazu Bible, tedy Starého i Nového zákona, poutavě a moderně. Kniha se stala součástí letošního výběru projektu Velký knižní čtvrtek.
Podle Martina Vopěnky jsou tyhle příběhy minimem, které by měl každý Evropan znát, aby porozuměl sám sobě a svým evropským kořenům. Nejde tedy jen o četbu pro nejmenší. „Je úplně jedno, jestli jsme věřící nebo nevěřící. Bez znalosti Bible nemůžeme porozumět evropské kultuře, nemůžeme pochopit, čím se lišíme od ostatních kultur. Mnoho lidí se dnes bojí, že evropská civilizace zanikne nebo ztratí svou podobu. Ale víme vůbec, jaká podoba to je? Bez znalosti Bible sotva. A tak než začneme naši civilizaci hájit, měli bychom jí nejprve porozumět. Měli bychom vědět, kdo jsme,“ říká spisovatel, jehož knihu vydala Mladá fronta.
Biblické příběhy pro nevěřící děti momentálně vedou v kategorii literatury pro děti a mládež v žebříčku nejprodávanějších tištěných knih podle údajů Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Martin Vopěnka: Biblické příběhy pro nevěřící děti. Ilustroval Jiří Votruba, vydává Mladá fronta, 200 stran, doporučená cena 279 Kč
Naše existence ve vesmíru je obrovská záhada
Čtu teď vaše Biblické příběhy pro nevěřící děti šestiletému synovi, který se ale bránil s tím, že on je věřící. Jak mu vysvětlit, že je to kniha i pro něj?
Ta kniha nepřináší odpověď, jestli Bůh je, nebo není, a rozhodně nevylučuje možnost, že je. Musíme si přiznat, že naše existence ve vesmíru, naše vědomí, náš život jsou obrovská záhada. Učím děti raději klást otázky a kriticky myslet, než abych jim přinášel jednoduché odpovědi.
Různých dětských Biblí nebo převyprávěných příběhů existuje docela hodně. Proč jste se rozhodl napsat další knihu na tohle téma?
Snad nevyzní příliš domýšlivě, když řeknu, že takováto kniha tu žádná není. Žádná, která by byla přijatelná pro současného nenáboženského člověka. A už vůbec to není převyprávění příběhů. Já ty příběhy rovnou komentuji, představuji je dnešním dětem nebo i rodičům v tom, v čem vypovídají o nás lidech dodnes.
Snad bych raději uvedl alespoň dva příklady: potopa světa. To je velmi známý příběh. Já ale poukazuji na to, že Noemova archa, na kterou vzal Noe všechny živočichy, byla vlastně takovým prvním pokusem o zachování genofondu planety. A že se nás to v dnešní době zatraceně týká. Tam, kde vysvětluji, kdo je prorok, zase jmenuji Nicolase Wintona – jako člověka, který ve své době viděl ohrožení, které jiní neviděli. Viděl dál a pro mne on byl skutečný živoucí prorok nedávné doby.
Na jak starého čtenáře jste vlastně při čtení myslel? Třeba i na teenagery? Proč by děti měly tuhle knihu číst?
Jestli knihu čtete šestiletému synovi, tak to její cílení oproti mému záměru rozšiřujete na velmi malé děti. Já myslel spíš na děti od deseti let – na druhý stupeň a střední školy. Z četby vlastním dětem mám zkušenost, že dobře napsané knihy pro děti nemají žádné hranice dolů, ale ani nahoru. Klidně to může být kniha pro rodiče a učitele.
Testoval jste své příběhy na nějakých dětských nebo dospívajících čtenářích? Co vám říkali?
Když píšu, tak netestuji. Já dětem rozumím – vážně. Často mám besedy o svém románu Spící město a ty besedy jsou živé; je to dialog a obvykle do něj vtáhnu i ty nejzlobivější. Ale měl jsem teď besedu na škole v Prosetíně, kde byly děti od 13 do 15 let. A s nimi jsem první hodinu besedoval o biblických příbězích. Dostali jsme se k otázkám o vzniku světa a života, ale také o tom, jak zásadně se pohledem na svět liší Starý zákon a Nový zákon. A také jsem jim vysvětlil, proč se hodně špatné zprávě říká „jobovka“.
Vy sám jste o sobě říkal, pokud se nemýlím, že jste nevěřící. Čím jsou pro vás příběhy z Bible důležité?
Nevěřící, to je široký pojem. Nejsem náboženský člověk. Na druhou stranu ani nejsem materialista: jsem přesvědčený o duchovní podstatě lidského vědomí a myšlení. Mám ale zároveň exaktní vzdělání, vystudoval jsem matematiku a fyziku na FJFI, a astrofyzika mne dodnes inspiruje dokonce i při psaní románů.
Navíc jsem po mamince Žid, takže Bible, to jsou tak trochu příběhy mého národa. Nicméně to, v čem vidím právě teď důležitost této knihy, je krize evropské identity, kterou zažíváme. My se vymezujeme vůči jiné kultuře, ale neznáme kořeny své vlastní. A z neznalosti vždy pramení jen a jen zlo. Jestli se nevrátíme ke svým vlastním hodnotám a kořenům, tak asi jediné, co budeme umět namítnout třeba přesvědčeným muslimům, bude, že máme lepší mobil.
Ke knize chystáte workshopy. Co bude jejich náplní?
Každá beseda je úplně jiná, protože vždycky je to dialog. Já jsem ten, kdo musí začít, ale pak už záleží na dětech, na studentech, kam se dobereme. Výsledkem bývá (i když samozřejmě jsou i výjimky), že se obohatíme navzájem. Tedy ty besedy by měly být společnou cestou za poznáním, na které nám pomáhají už napsané, a tedy přesně formulované myšlenky z mé knihy.
