Co je špatného na uplácení dětí? Nejspíš budete překvapeni!
Obecně panuje názor, že podplácení dětí za dobré chování, výborné školní výsledky nebo jakékoli úspěchy není rozumným rodičovským přístupem. Psychologové jsou přesvědčeni, že výchovné techniky, které mají dítě motivovat a ocenit, by měly být postaveny na zcela jiných principech, než je „úplatkářství“ a nekritické odměňování. Často jsou rodiče, kteří tyto metody u svých potomků používají, veřejně pranýřováni a říkáme o nich, že to zkrátka „nezvládají“.
Upřímně je ale potřeba přiznat, že (pravda, často přísně tajně, v soukromí domova) k úplatkům někdy sáhne většina z nás. Ano, i ti, kteří nahlas podobné jednání kritizují a považují za špatné. Koneckonců každý rodič čas od času potřebuje, aby ho dítě poslechlo a udělalo, co od něj chce. Okamžitě a hned. Takže přiznejme si, úplatkářství funguje a zpravidla slaví úspěchy. Zoufalá situace (a zoufalí rodiče) zkrátka občas vyžaduje zoufalé (a rychlé) řešení. Jakkoli podobně „vyděračský styl" odsuzujete...
Úplatky jako motivace?
Proč tedy tolik odborníků doporučuje, abyste se podobným výchovným metodám vyhýbali a napnuli úsilí k tomu, aby děti fungovaly podle vašich pravidel a dělaly, co řeknete, bez drobných či větších úplatků? A to i když se zdá, že nic jiného nezafunguje? Jistě, jde o špatný nápad, pokud je ale tato strategie použita správně a s dobrým rozmyslem, s cílem pozitivně motivovat, může dětem pomoci, aby se naučily chápat, co se od nich očekává, a chovaly se v souladu s pokyny rodičů. Základním argumentem psychologů proti podplácení je fakt, že děti by měly být povzbuzovány a motivovány jinak než hmotnými odměnami.
Neměly by být odměňovány za to, co by tak jako tak měly udělat. Ať už jde o prostření stolu k večeři, stlaní postele, úklid vlastního pokojíčku nebo vypracování úkolů do školy. „Chcete, aby děti plnily své povinnosti a dělaly různé věci, protože vědí, že je to tak důležité a správné, a mají z toho vlastní uspokojení a dobrý pocit. Z dobře odvedené práce, z toho, že dokázaly něco náročného nebo zvládly něco nového, co se jim dosud nepovedlo, nebo že pomohly mamince, která má pak radost,“ říká certifikovaná koučka Emily McMason.
Zmrzlinu za úklid? Neexistuje!
Myslíte si, že uplácením a dárky přimějete děti k tomu, že se pak budou s nadšením i nadále snažit a zapojovat se do požadované činnosti? Ne. Vaše jednání bude mít zcela opačný účinek. Naučíte je tím jen to, že pokud i v budoucnu nedostanou odměnu (nebo jim nebude slíbena), nebudou se chovat lépe. Příklad? Ratolest odmítá číst a vás to mrzí. Takže slíbíte zmrzlinu za to, že přečte aspoň třicet stránek. Přečte jich přesně třicet a ani o jednu víc. Dostane, co chce, ale nedoufejte, že příště bude ve čtení pokračovat dobrovolně a se zájmem a vytvoří si k němu hlubší vztah. Dalším argumentem proti podplácení je fakt, že pro vás, dospělé, je uspokojující například mít doma uklizeno a čisto. Zatímco dítěti je většinou úplně jedno, zda má srovnané ve svém pokoji hračky a uklizené oblečení. Nijak zvláště ho nepotěší, že je na posteli úhledně srovnaný přehoz nebo že je utřený prach. Vaším úkolem je naučit potomky, aby si toho všeho dokázali vážit. Nezačne pro ně být důležité to, že mají čisté prádlo a uklizený pokojíček, jen kvůli tomu, že jim za úklid nabídnete nové lego nebo kino. Měli byste je vést k tomu, aby přirozeně zjistili, že to tak má být a je to v pořádku, protože jde o zásadní návyk do života.
Do práce bez platu? Asi ne!
Odměny jsou jistě dobrým způsobem, který vám může pomoci výše zmíněného dosáhnout, nelze na ně ale spoléhat jako na prioritní a nejsnadnější metodu. Vždyť i dospělí dělají určité věci jen kvůli tomu, aby získali odměnu nebo výhodu, a také to hned nepovažujeme za úplatkářství. Nebo byste opravdu chodili s nadšením do práce, kdybyste za to nedostali zaplaceno? Je dokázáno, že jakákoli pozitivní motivace zvyšuje u lidí jejich pracovní nasazení a snahu o co nejlepší výsledek. U dětí pak pomáhá budovat správné sociální návyky a povzbuzuje k „žádoucímu chování“ – dodržování pravidel a plnění úkolů. Ukazuje se tedy, že pokud nejsou odměny zneužívány v nadměrné míře a rodiče je poskytují se soudností a po dobrém uvážení, mohou být pomocnou rukou při snaze o regulování a směrování chování dítěte.
Teorie versus praxe
Dětská psycholožka Dr. Liz Matheis věří, že úplatky ve formě odměňování za pozitivní chování nejsou úplně špatnou praxí. „Děti baví pracovat, když mají slíbenou jakoukoli odměnu. Je ale důležité předem nastavit a vysvětlit podmínky, co přesně očekáváte, jaké chování bude odměněno a jakým způsobem. Motivujete tím k pozitivnímu chování a také plnění konkrétního cíle. Zdůrazňuji, že odměny nemusí být nutně materiální. Obrovskou moc má pochvala, jednou z nejsilnějších odměn pro dítě jsou váš čas a pozornost, například ve formě rodinného výletu. Nepřiklánějte se k podplácení jako poslední zoufalé možnosti, jak dosáhnout toho, co chcete,“ zdůrazňuje dětská psycholožka Dr. Liz Matheis.
Existují tedy nějaké skutečně účinné způsoby, jak využívat odměny při práci s vlastními potomky, aby měly požadovaný efekt? A dokáže takový přístup vést k rozvoji osobnosti dítěte, nebo z něj naopak nezdravě snímá veškerý pocit zodpovědnosti? Tyto rady vám mohou ukázat cestu, jak uspět:
*Předvídejte nepředvídané a nedělejte žádná rozhodnutí ve chvíli, kdy jste rozčilení nebo rozzlobení.
*Vyberte vždy jen jednu konkrétní věc (způsob chování), kterou chcete odměnit, a začněte něčím jednoduchým, co dítě zvládne bez většího úsilí splnit. Pak postupujte k těžším úkolům.
*Zvolte smysluplný a chytrý motivační prostředek. Pokud vaše dítě nemá rádo čokoládu nebo zmrzlinu, vyberte jinou odměnu za žádoucí chování.
*Jakmile začnete odměňovat za dobré chování, začněte tak, že ratolest odměníte pokaždé, když takové chování předvede. To pomůže vytvořit návyk.
*Nepřehánějte to. Ve chvíli, kdy se konkrétní chování, za které jste začali odměňovat, odehrává a opakuje pravidelně, množství odměn postupně snižujte. Například si ratolest čtyřikrát bez upomínání připraví domácí úkoly nebo vyluxuje pokoj – odměňte ji pouze jednou či dvakrát. Dítko tak nebude vědět, kdy přesně bude následovat odměna, a takové pomyšlení ho „popožene“ k dalšímu snažení. Bude takový úkol pak plnit o to častěji.
*Jakmile vysledujete, že si z požadované činnosti nebo způsobu chování utvořilo dítě pravidelný návyk, odměnu už nebude potřebovat.
*Vytvořte, nejlépe okamžitě, novou šanci, respektive stanovte další, jiné chování, které chcete vylepšit a za které bude následovat odměna.
*Vedle „materiálních“ druhů odměn používejte i ty nehmotné, zejména chválu, uznání a společné zážitky.
*Pokuste se smýšlet jinak. Když přeformulujete „úplatkářství“ na "odměňování za zasloužené úspěchy, dobře odvedenou práci a výborné chování", nezní to zdaleka tak negativně a zavrženíhodně.
